Jsou státy, které mají architekturu osobitou, snadno rozpoznatelnou a lehce popsatelnou. No a pak jsou tu třeba Spojené státy… Z pohledu Evropana je většina severoamerických měst architektonicky nudná, tak nějak „moc nová“. Nicméně díky jejich rychlému vývoji jsou pro nás zajímavými příklady územního plánování.
Velká města obvykle procházejí velmi podobným, nikdy nekončícím vývojem. Historické jádro, v Evropě obvykle kdysi obklopené hradbami, je příliš malé. A tak se centrum rozrůstá o mladší rezidenční oblasti. Staré domy a zemědělské pozemky okolo centra pak ustupují dělnickým čtvrtím s průmyslovou historií. S rozvojem infrastruktury se bohatší lidé stěhují dál od dělnické třídy a od průmyslu. Do hluku a dýmu města raději dojíždějí z předměstí nebo satelitních městeček. Nekomfortní centra chátrají a nabízejí útočiště především nižším sociálním vrstvám. Průmysl se ale stále přesouvá dál a dál a uvolňuje tak v blízkosti centra místo. Přichází na řadu klasická recyklace – staré tovární haly se proměňují v moderní byty, obchody, restaurace… A následuje i takzvaná gentrifikace – fáze, kdy se movitější občané stěhují do chudších částí měst. V současnosti tedy často zpět do jejich středů. Toto „šlechtění“ (anglicky „gentry“) zvyšuje celkový příjem oblasti, takže po čase začne znamenat také růst nákladů na život a vrcholí vystěhováním těch, kdo si nově nastolený standard nemohou dovolit. Příkladem recyklace a gentrifikace jsou třeba pražský Karlín či Holešovice.
Zajímavým, netypickým příkladem proměny sousedství je Hill District v pensylvánském Pittsburghu. Zatím to s ním bohužel šlo spíš z kopce, ale blýská se na lepší časy.
Na přelomu 19. a 20. století obývaly Hill Disctrict zejména svobodní Afroameričané. Žili si tu dobře, většina z nich patřila ke střední třídě, někteří se měli i lépe. Už před první světovou válkou se do lokality začali sjíždět lidé z celých Států. Stala se centrem jazzu s bohatým kulturním životem. Nicméně umělecká prosperita se bohužel moc neodrážela ve stavu budov, které byly ve 40. letech už dost zchátralé a nehygienické. Takže když se po druhé světové válce federální vláda rozhodla pro celoplošné zlepšení podmínek bydlení v USA, zahrnula do programu i stržení starých budov v Hill District. Přestěhovat se muselo 8 000 lidí. Na místě jejich domovů vyrostla Civic Arena a kolem ní rozsáhlá parkoviště. Postavit zábavní centrum v místě s bohatým kulturním životem se zdálo jako chytrý krok, bohužel však nebyl domyšlený. Tato proměna totiž celou oblast odřízla od centra města a spolu s restrukturalizací průmyslu (a souvisejícím stěhováním střední třídy do novějších předměstí) způsobila dramatický ekonomický úpadek lokality. Mezi lety 1950 a 1990 se z ní odstěhovalo 71 % rezidentů (přes 38 000 lidí) a přestalo zde fungovat zhruba 400 podniků. Se ztrátou pracovních příležitostí a občanské vybavenosti přišla chudoba a kriminalita.
Foto:Civic Arena: By Derek Jensen (Tysto) – Self-photographed, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1664711
V 90. letech se město a zájmové organizace začaly snažit o obnovu. Šlo to pomalu, ale šlo. Po letech tu v roce 2010 vznikla první univerzitní komunitní lékárna, díky místní Duquesne University. Potraviny se otevřely v roce 2013, střední škola funguje od roku 2014, investoři zde obnovili i New Granada Theater, jazzový klub, ve kterém kdysi vystoupily hvězdy jako Ella Fitzgerald a Duke Ellington. V roce 2010 se Civic Arena uzavřela veřejnosti, do roku 2012 byla zdemolována a nahrazena dalšími parkovišti. Právo znovu proměnit oblast připadlo Pittsburgh Penguins, hokejovému týmu, který zde hrál své domácí zápasy od roku 1967 (přesunul se jen kousek vedle do Consol Energy Center).
Foto: Letecký snímek zelení zarostlé lokality Hill District. Za výškovými budovami finančního centra Pittsburghu je ještě vidět dnes už stržená Civic Arena. (2011): By phillq23 – Own work, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15972595
Jak funkčně a zároveň šetrně propojit nové objekty s okolními ulicemi a prostranstvími? Jak vůbec účinně znovu spojit celou lokalitu s městským centrem? Přesně takové otázky musel vyřešit projekt „Pittsburgh Lower Hill Masterplan“. Primárním cílem plánu je totiž prostřednictvím nově uvolněné plochy o rozloze 113 300 m2 propojit rezidenční Hill District na kopci s centrem města pod kopcem. To vše nejen za účelem ekonomické prosperity, ale prý také s cílem vytvořit silnou komunitu. BIG, West 8 a Atelier Ten se v rámci své spolupráce pokusí vrátit do District Hill život.
Je to jako výstavba starého dobrého sídliště, ale v tomto případě ne na placce za městem. Jednotlivé okraje pozemku musí být dobře provázané jak navzájem, tak i se zbytkem města z obou stran. Je nutné obnovit síť silnic a chodníků a zapojit do ní veřejná prostranství a městskou zeleň. Projekt se musí přizpůsobit svažité topografii Pittsburghu. Na prvním místě ale tentokrát nebudou auta, nýbrž lidé! Navrhované cesty pro pěší i cyklisty se kroutí podle terénu tak, aby nabízely příjemné, mírně se svažující trasy vhodné pro všechny generace. Všechny budovy musí mít dostatek světla, proto budou poskládané do tvaru velikánské mísy: na krajích vysoké a směrem dovnitř klesající. Na obytných budovách budou prosvětlené terasovité střechy s výhledem na město. A nezapomínejme na zadržování dešťové vody, aby neutíkala ze svahu dolů a zůstala v lokalitě k zavlažování zelených ploch. Aby se zajistila občanská vybavenost a pracovní příležitosti, nevzniknou v místě jen byty. Rozdělení plochy bude celkem rovnocenné – 116 100 m2 pro kanceláře, maloobchod a hotely a 111 500 m2 pro rezidence. To znamená zhruba 1200 bytů pro tisíce lidí.
Proč se podobné projekty nedělají všude? Možná s tím má něco společného fakt, že předpokládaná (takže spíš minimální) cena tohoto plánu je 500 milionů USD…
Návrhy a schémata budoucího vzhledu celé oblasti si můžete prohlédnout zde.