Je příšerně stereotypní prohlásit, že Nizozemci milují vodu a místo zahrady by nejradši měli zátoku nebo aspoň bazének. Jenomže i moderní architektura potvrzuje jejich zálibu ve stavění domů na vodě. Začali výstavbou „poloviny“ Amsterdamu na kůlech zabořených do dna vodních kanálů a pokračují projekty jako Sphinxes Huizen nebo Eilandenbuurt.
Sfingy v Huizenu je označení pro komplex pěti budov u jezera Gooimeer v nizozemské provincii Huizen. Jedná se vlastně o dva propojené projekty. Ten starší zahrnuje břidlicí obložené třípatrové terasové budovy situované podél bulváru na břehu jezera. Druhý tvoří pět budov s hliníkovým exteriérem protažených z promenády až do vody. Jistě si dovedete představit hru světla, které se přes vodu odráží na plechových plátech. Do střechy, která se směrem od jezera pozvolna svažuje z pátého až nad první patro, jsou vysekané prosluněné terasy. Ze všech 14 bytů v každé budově je pochopitelně naprosto fenomenální výhled na jezero – to platí pro celý komplex čítající celkem 150 obytných jednotek. Jejich obyvatelé vděčí za své záviděníhodné příbytky architektům Willemovi J. Neutelingsovi a Michielovi Riedijkovi. Svůj návrh představili v roce 1996 a celý projekt se dočkal finální podoby už v roce 2003.
Pro lepší představu mrkněte na letecké záběry v tomto videu. Jen upozorňujeme, že jeho obsah není vhodný pro závistivé povahy a může způsobit nespavost…
Eilandenbuurt je mladé sousedství ve městě Almere – první domy v něm vyrostly v letech 1999 až 2001. V původním návrhu zástavby byly jen malé ostrůvky propojené můstky, což se však ukázalo být příliš nákladné. Celá oblast je nicméně stále silně spjatá s vodou. Díky husté síti kanálů se obyvatelé ke svým domovům dostanou i lodí. Nejedná se o residenční projekt v běžném slova smyslu, protože „sídliště“ nenavrhovala jen jedna architektonická kancelář. Nejprve se v předměstské části Almere Buiten postavilo 600 obydlí od 15 různých architektů. Pak lidé dostali volnou ruku a domy si postavili každý po svém. Výsledkem je architektonicky velmi pestré sousedství. Za svou různorodost vděčí přístupu „Het Wilde Wonen“, volně přeloženo „chce žít“. Na konci 90. let ho prosazoval Carel Weeber, tehdejší předseda BNA, královského institutu nizozemských architektů. Jeho cílem bylo osvobodit spotřebitele od pravidel státní architektury, na niž tenkrát ještě dohlížela vládní komise. V roce 1997 přišel s termínem „Gewild Wonen“, který lze přeložit jako „oblíbené/vyhledáváné bydlení“. On sám realizoval v Eilandenbuurtu řadu domků v americkém stylu a jejich majitelům nechal na závěr možnost volby: o vnější povrchové úpravě, barvě, tvaru střechy a případných balkonech mohli rozhodnout sami. Marlies Rohmer Architects & Urbanists zde zase postavili mobilní domy s pevným břidlicí obloženým jádrem, na něž se pojí flexibilní kovem obložené obytné prostory. Našli byste tu i domy se segmenty, které lze doplnit k přední i zadní části budovy, nebo houseboatové jednotky – vzhledem spíš domky než loďky.
Alespoň vzorek z celé architektonické palety Eilandenbuurtu najdete třeba zde.
Abychom ve vás nevytvářeli jen ten dojem, že Nizozemsko je země, kde si každý žije královsky, zmíníme na závěr ještě obrovské a do nedávna nechvalně známé amsterdamské sídliště Bijlmermeer. Nebojte, je to příběh se šťastným koncem!
I v tomto případě, stejně jako v jiných zemích, šlo o projekt, který měl vyřešit nepříznivé podmínky bydlení po druhé světové válce. Ve spolupráci s Amsterdamem navrhl jediný architekt, Fop Ottenhof, soustavu téměř stejných budov poskládaných do hexagonální sítě. Dohromady v nich bylo 40 tisíc bytů. V 60. letech minulého století byl Bijlmermeer úžasným místem pro život, každý byt měl garáž, kolem spousta zeleně, ani voda nechyběla… Už v 70. letech se ale začal měnit v místo s vysokou kriminalitou (ročně desítky tisíc případů hlášených policii) a kvalita bydlení až do 90. let klesala. Věci se daly do pohybu po tzv. Bijlmermeerské katastrofě: v roce 1992 do dvou budov narazil nákladní Boeing 747-200F, let El Al 1862. Po tom už se logicky nedaly opravy sídliště odkládat. Hodně bloků bylo strženo a nahrazeno nižšími a komfortnější domy, které přitáhly movitější obyvatele. Jednu z největších budov obnovila dánská studia NL Architects and XVW Architectuur. Architekti navrhli restaurování konstrukce, fasády a společných prostor, ale interiéry 500 bytů nechali prázdné, aby je residenti mohli přizpůsobit svým požadavkům. Cenu bytů se díky tomuto nápadu pochopitelně podařilo udržet nízko. I to je důvod, proč celá oblast vzkvétá a stává se opět žádanou.
Fotografie si můžete prohlédnout zde.
