O tom, jestli bude život v paneláku pěkný, nerozhoduje jen architektura, ale i sami obyvatelé. Ti v současnosti znovu objevují původní výhody promyšleně navržených komunitních staveb a komplexů. Trendu obnovy sousedských vztahů se dnes daří například i v Unité d’habitation v Berlíně.
Unité d’habitation je typ budovy, jehož autorem je proslulý architekt Le Corbusier. Unité d’habitation realizoval nejprve v Marseille, úspornější verze pak i v dalších francouzských městech a jednu právě i v Berlíně. Všechny vznikly mezi lety 1946 a 1968 jako jakási samostatná města nabízející veškerý komfort. Mají ulice s obchody, prostory pro sport a kulturu, školky, střechy se zahradami či bazény určené k setkávání…
Le Corbusier je hlavním představitelem „volného plánu“.
V roce 1927 formuloval pět bodů nové architektury, podle nichž navrhoval právě i Unité d’habitation:
1. Volný plán
2. Dům na sloupech
3. Zahrada na střeše
4. Pásové okno
5. Volná fasáda
Volný plán je založený na oddělení nosné konstrukce od konstrukcí vymezujících prostor. Příčky tak ztrácejí nosnou funkci. Proto ta „volnost“ – s prostorem si totiž díky osvobození od závislosti na super-konstrukci můžete pohrát dle libosti. Byty mohou být díky velkým oknům světlejší a vzdušnější a sloupy v přízemí rozšiřují možnosti jeho využití.
Zdroj: ČVÚT
Berlínská verze je „osekaná“, přesto však vydatná. Stavba nazvaná „Corbusierhaus“ byla dokončena po 18 měsících v roce 1958. Je vysoká 53 metrů, dlouhá 141 metrů a široká 23 metrů. Má 17 podlaží, do nichž se vešlo 530 bytů provedených ve 23 variantách. Jsou uzpůsobené nejen rodinám, ale i bezdětným párům nebo jednotlivcům. Vede k nim 10 vnitřních ulic o délce více než 100 metrů. V roce 1995 byla budova prohlášena chráněnou památkou. Roku 2004 založilo 19 jejích obyvatel spolek „Förderverein Corbusierhaus-Berlin e.V.“ s cílem zlepšovat sousedské vztahy a připomínat si Le Corbusiera. Prostředky získané jako sponzorské dary plynou na zlepšování domu a jeho okolí. Na rozdíl od francouzských verzí má ta berlínská více bytů, ale zase jí chybí využití střechy nebo ulice s obchody uprostřed domu.
Zamyšlená tečka
Poválečné projekty komunitního bydlení mají v různých koutech Evropy dost podobný osud. Stručně: Jak moderní stavby stárly, vyžadovaly údržbu, na niž však v mnoha případech chyběly prostředky. Jejich obyvatelé se k nim navíc často chovali přímo ošklivě. Neúnosnou situaci vyřešila většinou buď sama města, nebo jednoduše nedostatek volných bytů a nárůst poptávky po nich. Avšak nejen díky tomu jsme svědky „nové slávy králíkáren“. Vděčíme za ni především obratu v přístupu zejména mladých lidí, kteří už nechtějí žít anonymně mezi neznámými sousedy, kteří odpustili panelákům a i ty obyčejné české proměňují v příjemné bydlení. A co vy, ještě se na paneláky zlobíte?