Moldavsko má 3,5 milionu obyvatel – zatím. Postupně nejchudší zemi Evropy opouštějí a odcházejí za prací do zahraničí. Na architektuře se tento „exodus“ a nedostatek financí znatelně podepisují. Ulice Kišiněva jsou sice pěkně uklizené a obklopené rozsáhlými zelenými parky, ale celý efekt trochu kazí drolící se domy schované v ohradách. Nicméně předchozí éry po sobě zanechaly řadu monumentálních staveb, které stojí za zmínku.
Kišiněv trpí nedostatkem chodníků a přebytkem ohrad. Protože chybí peníze na rekonstrukce, některé domy se doslova rozpadají. Jejich majitelé volí levnější řešení: kolem domu postaví ohradu a někdy přidají i stříšku, aby zajistili chodcům více bezpečí… Je jasné, že v současných podmínkách velké rezidenční projekty nevznikají. Krize i zde stavbu mnoha projektů zastavila nebo je nechala opuštěné.
Mnohem větší rozmach zažilo Moldavsko, resp. jeho velká města, v druhé polovině 20. století. Kišiněv nejprve zasáhlo zemětřesení a o zbylé budovy hlavního města se postarala druhá světová válka. Po ní se Moldavsko stalo součástí SSSR, počet obyvatel vzrostl a začalo se budovat v sovětském duchu. Obnovu města dostal na povel Alexej Ščusev, klíčový představitel stalinského imperiálního stylu. Architektura socialistické éry je stále velmi výrazným rysem Kišiněva.
Romanita, cirkus a naddimenzované hotely
Autorem 73 metrů vysoké Romanița Collective Housing Tower je Oleg Vronski. Brutalistický počin o 22 patrech vznikal v Kišiněvě letech 1978–1986. Původně mělo jít o nemocenský komplex se střešní restaurací, fitness a kinem. V průběhu konstrukce se ale záměr změnil a vyrostl komplex bytů, který má dodnes své obyvatele, ačkoli je v dost špatném stavu.
Více fotografií si můžete prohlédnout třeba zde.
Kišiněvský cirkus navrhli architekti S. Șoihet a A. Kirilenko. Stavba ukrývající ring o průměru 13 metrů byla dokončena v roce 1981. Nabízela prostor pro ustájení zvířat, uskladnění vybavení, pro trénování, a dokonce poskytovala zázemí i veterinářům. Sednout si v ní mohlo 1 900 návštěvníků. Cirkus však nutně vyžadoval rekonstrukci, a tak ho v roce 2004 zavřeli. Po deseti letech otevřeli jen jeho část s kapacitou 300 míst a ringem o průměru necelých 10 metrů. Fotografie prostor před rekonstrukcí najdete třeba zde.
O turistickém ruchu v Kišiněvu nemáme dostatek údajů, takže ho rozhodně nechceme shazovat. Nicméně tipujeme, že obří hotely jako Hotel Cosmos (1983, architekti B. Banykin a I.Kolyubaeva) pro vás volný pokoj vždy najdou. Pokud tedy budete ochotní ubytovat se v minulém století. Je škoda, že musel být uzavřen Národní Hotel (1978, A. Gorbuntsov a V. Shalaginov) – protože pokud jste jezdili za babičkou do paneláku, mohli jste si tu zavzpomínat na dětství. Až do nedávna totiž reklamní lákadlo Národního Hotelu znělo: Je jako návštěva u babičky, ne moderní, ale čistý, hřejivý a relaxační. Inu, posuďte sami…
Foto zdroj: Národní Hotel
Soudobá Moldavská architektura je plná kontrastů
Samozřejmě, že se v Moldavsku nezastavil čas. I tady stále vznikají nové domy. Vedle moderních budov a domácností, jaké staví například Marcel Luchian Studio, však Moldavany stále baví jejich křiklavé interiéry plné barev, vzorů, ozdobných štuků a těžkých závěsů. Asi nejextrémnější ukázkou Rumunské architektury jsou honosné paláce bohatých obyvatel města Soroca, nazývaném místními „Cikánský vrch“. Jak si tu žije například zdejší romský král Arthur Cerari se můžete podívat zde.
Kromě kontrastů v architektuře jsou tyto okázalé „rodinné domy“ také dokladem velkých sociálních rozdílů panujících v Moldavsku.