ZaBydlení v Drážďanech

ZaBydlení v Drážďanech

ZaBydlení v Drážďanech

Jiřina žije v Drážďanech 3 roky a pracuje ve zdejší státní správě. Za svůj plat si může dovolit nadstandardní bydlení, ale v Drážďanech se jí líbí i obyčejné paneláky. Než našla ten správný byt, chvíli to trvalo, ale nakonec se zadařilo. O všem nám vyprávěla, takže i vy si teď můžete přečíst, jak se bydlí v Sasku.

Když budete pečlivě vybírat, najdete skvost.

Bydlím sice stále na jedné adrese, ale než jsem našla svůj současný podnájem, prohlédla jsem hodně bytů. Hledala jsem inzeráty nabízející byt vybavený nábytkem, nedaleko centra města a na určité úrovni. Přestože výše nájemného byla všude téměř stejná, jednotlivé byty se od sebe dost lišily, což lze říct i o jednání majitelů a makléřů. Také jsem zjistila, že realitní kanceláře mají své „rajony“. Například v drážďanském Novém městě, tedy Neustadtu, jsem vždy narazila na stejného makléře, i když se inzerát tvářil jako zcela nezávislý na realitní kanceláři.

Nakonec jsem našla bydlení v krásné vilové čtvrti vzdálené od centra asi 15 minut jízdy autem. Vily zde bývají dvou- až třípatrové a v každé je více bytových jednotek, v některých dokonce mateřské školy. Obklopují je velké zahrady často přizpůsobené malým dětem. Nová zástavba v sousedství je velmi moderně, ale vkusně pojatá, a hlavně se snaží dodržet celkový ráz lokality: zachovává jednotnou výšku, světlejší barvy fasád, dostatek prostoru kolem domu, zkrátka nenarušuje okolí.

Co lze v Drážďanech považovat za typické? To je velmi složitá otázka.

Mísí se tu mnoho různých stylů. Zmíněné vily, krásné činžovní domy, budovy typické pro poválečnou výstavbu, a zvláště pak panelové domy typické pro období NDR (Německé demokratické republiky). Stále tu ale stojí i venkovské domky, velmi typická je venkovská zástavba v Lužici, kde se zachovaly jak hrázděné domy, tak domy se střechami a stěnami obloženými tmavou břidlicí.

Všechny paneláky jsou opravené.

Dostaly především nové, zateplené fasády s vkusným barevným řešením, přístavby vchodů a kočárkáren, truhlíky na květiny v oknech, ale hlavně balkony! Ve městě snad nenajdete panelák, který by nevyhovoval současným požadavkům na dobré bydlení. A když nejdou opravit či zmodernizovat, jednoduše je se zbourají. Sama jsem byla svědkem postupného zbourání tří velkých, „panelových“ domů. Jeden z nich stál dokonce na hlavní dopravní tepně města. Bourání jde velmi rychle a „čistě“, za několik měsíců byste nepoznali, že v místě nějaký dům vůbec stál.

S nájmy je to v Drážďanech stejné jako všude, zato prodejní ceny jsou výjimečně nízké.

V celém Německu rostou nájmy i ceny nemovitostí poměrně rychle. Nedávno o tom vyšel krásný článek v časopise „Der Spiegel“. Podle něj už se ve velkých městech byty či domy k prodeji téměř nenabízejí, a tak si makléři mohou diktovat vysoké ceny. Centra jsou téměř zastavěna a pozemky v okolí měst skoupili spekulanti. Drážďany jsou ovšem výjimkou – vzhledem k již zmíněnému zničení města v únoru 1945 je zde stále ještě dost nezastavěného prostoru. Vlastně se tu neustále staví. 


Podle časopisu „Der Spiegel“ nájemné v Německu od ledna 2004 do dubna 2017 průměrně vzrostlo o téměř 30 %, zatímco ceny nemovitostí se za stejné období zvedly až o 40 %. Údaje se týkají bytů o výměře 60–80 m2 a rodinných domů pro jednu až dvě rodiny, nezávisle na roku výstavby. 

Článek také zajímavě srovnává velká německá města: kolik ročních nájmů musí kupující zaplatit za byt o velikosti 100 m2? Nejméně v Dortmundu, Essenu a Brémách (cca 18–20), dražší jsou v Berlíně a Frankfurtu (27–30) a nejvíc zaplatí v Mnichově a Hamburku (30–34). Drážďany (spolu s Lipskem) jsou někde uprostřed (23–24).


Měsíční nájemné bez služeb, tzv. Kaltmiete, se za třípokojový byt pohybuje kolem 500–700 €. Nájemné včetně služeb a nákladů na energie, tzv. Warmmiete, vychází o nějakých 200 € dráž. A kauce je ve výši dvou měsíčních Kaltmiete. 

I v Německu samozřejmě frčí spolubydlení. Ani u studentů není zvykem, aby se dělili přímo o pokoj, ten si pronajímá vždy jednotlivec. V Drážďanech zaplatí za 1215 m2 velký pokoj v centru do 180 € za měsíc, a to včetně energií a služeb. To je méně než v centru Prahy.

 

V Drážďanech je čisto a sousedé se znají osobně.

Nejen na ulicích, ale všude v okolí domů je uklizeno, odpadky se zde neválí ani vedle popelnic. Také se mi líbí soužití obyvatel – zahrady okolo domů, o nichž jsem se zmiňovala, často slouží k setkávání sousedů, k různým oslavám, grilování, společným hrám dětí z okolí a podobně. To je podle mě to správné využití prostoru v bytové zástavbě města.

Jak se bydlí v Drážďanech: vyhledávač versus obyvatel

Podle internetu se prý v Drážďanech žije skvěle. Je to pravda? Jiřina se vyjádřila k tvrzením, které jsme našli v různých článcích na různých webech. 

  • Silniční systém v Německu, a obzvlášť v Drážďanech je mimořádně dobře řízen a udržován.

To ano. A také je velmi šikovně vytvořený. Drážďany za něj paradoxně vděčí bombardování během druhé světové války. Odborníci odpovědní za obnovu města si totiž dali za cíl vybudovat nejprve kvalitní síť dopravních komunikací. A to se jim podařilo na výbornou. Tehdejší koncepce řešení dopravy Drážďan doslova předběhla dobu. Dnes celý systém stačí pro současný nárůst motorismu a v pohodě se do něj vejdou i cyklisti. Za zmínku stojí pečlivé dopravní značení a cedule s názvy ulic.

  • V Drážďanech je to samý park a trávník.

Ano, s tímto tvrzením lze souhlasit. Nezapomeňme však, že i dostatek prostoru a zeleně ve městě souvisí s jeho někdejším zničením. 

  • Náklady na život jsou v Drážďanech velmi přijatelné.

Řekla bych, že ano.

  • Centrum Drážďan hodně připomíná Prahu.

Prahu mi připomíná hlavně impozantní drážďanské panorama. 

Poznámka:

V Horní Lužici byla velmi nákladně opravena tři historická města, Budyšín, Zhořelec a Žitava. Všechna byla doslova na poslední chvíli zachráněna před bagry komunistických mocipánů koncem 80. let 20. století. Stroje je měly zlikvidovat kvůli nedostatku financí na opravy historických domů. I po skutečně zdařilé obnově se však z různých důvodů potýkají s ekonomickou stagnací a nedostatkem pracovních míst, v důsledku čehož se stejně jako zbytek Lužice vylidňují. Starosta Žitavy proto zahájil kampaň na získání obyvatel z Česka. Nalákat nás mají jednak velmi nízké ceny nemovitostí, jednak český jazyk, na který se nezapomíná v restauracích, obchodech ani službách.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. *