O Dublinu jsme si povídali s Tomášem Trnkou. V hlavním městě Irska žije už 9 let. Následující vyprávění tedy není naše, ale jeho. My vám jen nabízíme pohled na bydlení v Irsku očima jednoho Čecha.
Domy v Irsku se od těch českých liší minimálně v 7 ohledech
Specialitou irských bytů je vlhkost. Mohou za to nátěr na zdech, který je neprodyšný, a netěsnící okna bez dvojitého skla, jimiž dovnitř táhne průvan. Hlavně v zimě se studený vzduch zvenku v místnosti sráží s teplým a kondenzuje na skle i na stěnách. Musíte se na to připravit a vodu aktivně stírat, abyste předešli plesnivění a dalším problémům. Vlhkost vzduchu je v Irsku vyšší než v Česku, ale zase tu nikdy není taková zima, aby odpadové trubky nemohly být vedené vně budov – většinu Irských domů „zkrášlují“ dlouhá kovová potrubí. Ani přívod vody není stejný jako u nás. Umyvadla tu mají dva kohoutky, takže studenou a horkou vodu nesmícháte v jeden proud vlažné, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Oproti nám však mají Irské domácnosti výhodu v tom, že za vodu neplatí. A nakonec ještě čísla popisná: na většině domů chybí. Nepoužívají se ani PSČ. Některé domy ale mají místo čísla svůj název a u vchodů jsou poštovní schránky s číslem bytu, což místním pošťákům bohatě stačí. Na schránkách není ani jméno nájemníka nebo majitele bytu.
Celkově bych řekl, že v Čechách jsou budovy kvalitnější. Jako důvod vidím řemeslnou práci, v Irsku zkrátka chybí zlaté české ručičky. Irové jsou takoví uvolnění. Stačí jim, když věci aspoň částečně fungují, když dva díly aspoň trochu pasují do sebe… Jsou v pohodě s tím, s čím se Češi nespokojí.
Hlavní rozdíly mezi bydlením v Praze a bydlením v Dublinu
Zatímco v Praze se obecně nejdráž žije v centru a periferie jsou levnější, Dublin je rozdělený na „drahý jih a levný sever“. Obě půlky odděluje řeka. Hromadná doprava nemá tak hustou infrastrukturu, takže se spojením je v některých částech problém. Je to dané tím, že v Dublinu žije necelých 500 000 obyvatel, zatímco v Praze jich je skoro 1 300 000. Proto si Dublin zatím vystačí bez metra. Šťastlivci bydlí poblíž jedné ze dvou linek tramvaje, nejlepšího hromadného dopravního prostředku v Dublinu. Další důvod, proč nejsou zastávky nacpané lidmi, je výška budov. Nejsou tu sídliště. Většina domů v Dublinu je nízká a město se rozprostírá spíš do široka, takže v sousedstvích žije méně sousedů. Velmi časté jsou hezké dvoupatrové řadové dvoj- až čtyřdomky se zahrádkou. Velikostí připomínají byty a nemají předsíně, takže vstupujete rovnou do obývacího pokoje.
Tomáš vypráví…
V Irsku jsem začal pracovat jako programátor. Dnes jsem na manažerské pozici ve stejném oboru. Během svého života v Dublinu jsem zakusil nejen různé platové ohodnocení, a tudíž bydlení odlišné kvality, ale i proměny irského realitního trhu.
Sharing
Když jsme s manželkou v roce 2008 přišli do Dublinu, nejprve jsme si přes internet domluvili sharing, čili spolubydlení. Tak tu začíná většina cizinců a dnes i hodně mladých lidí. Bydleli jsme tehdy v Ashtown ve dvoupokojovém bytě dál od centra za 600 eur na měsíc. Druhou polovinu nájmu platili naši spolubydlící.
Accidental landlords
Jeden realitní agent mi vtipně vysvětlil, že pronajímatele bytů lze v Irsku rozdělit na dva typy: professional landlords a accidental landlords. Professional landlords se snaží dosáhnout hlavně vysokého zisku, takže i přes drahý nájem do bytů téměř nic neinvestují, jen na nich vydělávají. V pronajímaných nemovitostech sami nikdy nežili, takže často ani nevědí, v jakém stavu reálně jsou. Oproti tomu accidental landlords pronajímají nemovitost „jen náhodou“, není to pro ně hlavní příjem. Jejich byty bývají komfortní a dobře vybavené kvalitním zařízením.
V roce 2009 jsme se ženou vzdali sharing a přestěhovali se blíž do centra, do bytu na Parnell Square za 800 eur na měsíc. Ten měl hodně zábavného professional landlorda. Hned ze začátku nám například zapomněl dát klíče od poštovní schránky. Domluvili jsme se, že nám je předá později, ale dlouho se nic nedělo. Volali jsme mu, abychom se připomněli, a on nám sdělil, že ty klíče nám přece hodil do té schránky! Řešili jsme s ním i závadu na troubě – byla proděravělá (zřejmě únava materiálu) a díry odhalovaly topné těleso. Na to nám řekl, že takhle to máme lepší, protože jídlo se rychleji upeče. Vtipné bylo i řešení problému s teplou vodou. Průtokový ohřívač ji neohříval a po bližším prozkoumání jsem došel k závěru, že hadice s teplou vodou z ohřívače nevede k baterii, ale zpět do ohřívače. Podle landlorda bylo vše určitě zapojené správně, ale slíbil, že se na to podívá. Přišel, hodinu něco montoval a pak prohlásil, že náš „průtokáč“ skutečně žene vodu dokola místo skrz.
Vydrželi jsme ten kopec srandy zase jen rok a pak prchli opět dál od centra na Islandbridge. Ještě v roce 2010 jsme v téhle klidné oblasti platili za byt s jednou ložnicí 800 eur měsíčně. Naprosto bez problémů, než majitelka začala zvyšovat nájem. V roce 2013 zdražila na 950 eur, následující rok na 1 050 eur. Tenkrát ještě majitelé nemovitostí mohli zvyšovat cenu každých 12 měsíců, od roku 2016 naštěstí můžou jen jednou za 24 měsíců. Nájem však smí navýšit o libovolnou částku, jen pokud se jedná o běžnou cenu v okolí. Udělali jsme si malý průzkum a skutečně, nájmy závratně narůstaly všude v Dublinu a vůbec v celém Irsku.
Byt už nám byl stejně malý, a tak v roce 2016 přišlo další stěhování, tentokrát do malého domku v Ballyfermot. Pronajímal ho právě accidental landlord, takže parádní vybavení, zahrádka, dvě místnosti a kuchyň v přízemí, nahoře dvě ložnice a koupelna. Za to všechno jsme platili jen 1 300 eur. (Později jsme se dozvěděli, že majitelka našeho předchozího bytu provedla kompletní rekonstrukci a nájem za jednopokojový byt se vyšplhal na 1 295 eur!) Majitel se ale po roce rozhodl domek prodat a my se bohužel museli stěhovat zase.
Tenants database
Letos jsme se přestěhovali do bytu v Glasnevin. Platíme 1 500 eur za dvě ložnice a jsme zatím velmi spokojení. Místo si nás našlo samo díky serveru Tenant Database. To je databáze, kam se registrují nájemníci. Pronajímatelé pak sami kontaktují profily, které se jim líbí. My jsme první nabídku dostali už za tři dny a hned jsme ji vzali.
Jak dnes získat pronájem v Dublinu
Rozhodně to není tak jednoduché jako v České republice. Malá nabídka, velká poptávka a předražené byty. Zatímco třeba v Praze si vyberete pár hezkých lokací, prohlédnete si je a pak se pro jednu z nich rozhodnete, v Dublinu najdete spíš jen jedno vhodné místo, přihlásíte se na prohlídku spolu s dalšími dvaceti zájemci, a navíc s sebou musíte přinést veškeré potřebné dokumenty i hotovost na zálohu. Pak máte šanci postoupit do užšího výběru. Pokud se vám byt nebo dům líbí, nestačí plácnout si s agentem. Jednou jsme dokumenty a finanční zálohu nechali až na další den a realitního agenta mezitím někdo okouzlil vyšší nabídkou, takže z bydlení nebylo nic.
Dokumenty nutné pro získání pronájmu
- Průvodní dopis
- Doporučení z práce
- Platební detaily s výpisem z banky
- Účet za služby z předchozího bytu
- Doporučení z předchozího pronájmu
- PPS číslo (Personal Public Service Number je sedmimístné číslo, které dostanete, jakmile se v Irsku registrujete. Díky němu můžete využívat místních služeb, benefitů atd.)
- + peníze na zálohu!
Vzestup a úpadek irského realitního trhu
Je to vlastně stejné jako všude. V roce 2008, když jsme do Irska přišli, realitní bublina vrcholila. Ceny nájmů byly velmi vysoké, ale pak bublina praskla, spousta lidí z Irska odešla a v roce 2009 už nabídka bytů převyšovala poptávku, takže ceny klesly. Od roku 2011 se ale nájmy každý rok zvyšují o desítky procent a v Irsku se mluví o vážné krizi bydlení. Dnes jsou nájmy asi o 10 % vyšší než v době maximálních cen před krizí. Místní požadují, aby vláda zasáhla, umožnila jim opět dosáhnout na důstojné bydlení a zachránila další lidi před bezdomovectvím. Proto se vloni změnil zákon umožňující navyšovat nájmy každý rok. Paradoxně se ale uvolnily do nedávna zpřísněné podmínky pro získávání hypoték.
Jak se bydlí v Irsku: vyhledávač versus obyvatel
Když zadáme do internetového vyhledávače dotaz „jak se bydlí v Irsku“, najdeme například následující výroky. Zeptali jsme se Tomáše, jestli s nimi souhlasí, nebo ne.
- Nové bytové domy se staví levně a nekvalitně. – Souhlasím. Je to byznys, šetří se na materiálech a tak.
- Do většiny domů zatéká. – Problém s vlhkostí mají, ale nesetkal jsem se s tím, že by do nich vyloženě teklo.
- Pro pár je skoro nemožné pronajmout si společně jeden pokoj, majitelé jsou proti. – S tím jsem se nesetkal, ale zato vím, že hodně majitelů hledá „professional couple“, tedy pracující pár bez dětí. Takže je rozhodně těžší sehnat bydlení, když máte dítě.
- Stejný problém mají i lidé, kteří chtějí bydlet se psem. – To je pravda, v Irsku ale lidé psy moc nechovají.
- Irové mají skvělý smysl pro humor. – Jasně, důkazem je náš druhý landlord z bytu na Parnell Square. Jinak musím říct, že humor Irů je hodně blízký tomu českému.
- Irové rádi zpívají. – Je fakt, že skoro v každé hospodě je večer živá hudba. Ale nepředstavujte si zpívajícího Ira na každém rohu.
- Irové nechodí do hospody primárně pít, ale společensky se bavit. – Haha. To se těžko posuzuje z pozice Čecha. Češi pijí víc a pivo mají o dost levnější. Mimochodem Irové moc rádi jezdí do Čech za alkoholovou turistikou.